Popis zkušenosti:

Měla jsem narozeniny a mí rodiče mi dovolili uspořádat malou oslavu. Jedna z mých kamarádek u nás mohla přes noc zůstat. Rodiče šli někam ven na večeři a mne napadlo, že když jsem teenager, mohla bych zkusit vypít nějaký alkohol, jako můj otec. Naplnila jsem si velkou sklenici Ginem a všechno jsem vypila. Ekvivalent nejméně patnácti panáků alkoholu najednou.

Brzy jsem byla dezorientovaná a pak jsem upadla do bezvědomí. Moje sestra s mojí kamarádkou mne uložily do postele. Rodiče se vrátili domů a šli se na mě hned podívat. Moje matka si všimla, že bych se asi neprobudila. Pak mi řekli, že se mě hned snažili přinést k autu. Můj otec byl tak vzteklý, že se mu vůbec nechtělo, protože jsem v tom okamžiku pro něj byla jen bezvládná mrtvá váha. Vzpomínám si, že v tu chvíli jsem vystoupila a vznášela se ve vzduchu nad mým tělem, které leželo na podlaze v kuchyni. Opustila jsem své tělo. Už jsem nebyla opilá; Byla jsem úplně čistá a viděla vše kolem. Uvědomila jsem si, že jsem téměř mrtvá a byla velmi rozrušená. Začala jsem volat Ježíše, aby mi pomohl.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že mne obklopuje světlo. Sama jsem byla světlem, byla jsem tam já i další bytost, která tam byla se mnou. Bytost mi sdělila, že umírám a musím to tělo navždy opustit. Vzpomínám si, že jsem bytosti vysvětlovala, že nechci odejít, protože pro mne bylo dost obtížné prožít toto své dětství a nechtěla jsem tím znovu procházet. Bytost mi naznačila, že moje tělo je vážně poškozeno a nemohu se do něj vrátit. V tuto chvíli jsem byla velmi neústupná a argumentovala tím, že Bůh je všemocný a může mne přece uzdravit. V určitém okamžiku jsme se dohodli, že mi dovolí znovu vstoupit do mého těla, jen na základě mé víry nebo vůle, ať už to nazvu jakkoliv. Další fází bylo něco jako hodnocení. Byla jsem provedena mojí minulostí, počínaje mým narozením a prošli jsme vše, co se mi doposud stalo. Pak mi byl ukázán nějaký přehled budoucích osudových okamžiků v mém životě. Jedním z nich bylo, že budu mít dítě velmi mladá, a že to bude chlapec. Bylo mi vysvětleno, že od této chvíle budu muset začít dělat všechno dříve, než mí vrstevníci, včetně mé starší sestry. Měla bych se první vdát, první být těhotná a obecně bych v sobě měla mít více odpovědnosti než sestry, další přátelé a členové rodiny. Bylo mi řečeno, že brzy přestanu chodit do kostela a budu mít krátkou epizodu protestů, kdy budu experimentovat s drogami, ale že to skončí celkem brzy a já se z toho dostanu. Ukázali mi, že budu spisovatelkou a moje slova se dotknou mnoha lidí. Dozvěděla jsem se, že napíši knihu kolem čtyřiceti let, potom si ještě splním další životní úkoly a nakonec zemřu první, ještě před svými dvěma sestrami.

Najednou ... Otevřela jsem oči a byla jsem v nemocničním lůžku na jednotce intenzivní péče. Kněz z našeho kostela se v místnosti za mne modlil. Vlastně, teprve v tuto chvíli jsem si pomyslela, že jsem asi zemřela, teprve až když jsem ho uviděla s mojí uplakanou matkou.

Postupně jsem se probrala a zeptala se, co se stalo? Moje matka řekla, že jsem byla v kómatu tři dny a málem jsem zemřela.

Prvky PBS:

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Více vědomí a bdělosti než obvykle Bylo to jiné v tom smyslu, že se mi zdálo, že jasněji chápu proces života a smrti, už to není pro mne záhada. Nyní chápu, že se aktivně účastníme na našem vlastním osudu, na základě rozhodnutí, která v každém daném okamžiku děláme, bez ohledu na to, jak malicherné nám to připadá. Nejsme prostě loutky z hlíny, pro potěšení bohů. Řekla bych, že mé vědomí se během zkušenosti lišilo tím, že jsem se cítila čistější, vše jsem vnímala a komunikace byla okamžitá nebo nadčasová, je těžké to popsat, ale rozhodně to neobsahovalo zvukové vlny nebo fyzické pocity. Byl to pro mne velmi emotivní zážitek, mnohem intenzivnější než jakákoli jiná událost v mém životě. Věděla jsem, že nástroje jsou dole a já si nemohla dovolit odejít a nesplnit své úkoly tím, že v tomto životě jako dítě zemřu předčasně.