Popis zkušenosti:

K mému PBS došlo, když mi bylo 20 let, v říjnu roku 1975. V současné době je mi 45 let a učím angličtinu jako cizí jazyk na střední škole ve Španělsku. Jsem Španělka a v letech 1972-1977 jsem pět let studovala anglickou filologii na univerzitě.

Můj PBS nastal při chirurgické operaci, při které mi odstranili bulku v prsu. Vzpomínám si, jak jsem najednou otevřela oči a všude byla tma, až na úzkou cestičku, dost širokou na to, abych mohla pohodlně chodit. Bylo to jako ve vesmíru, všechno kolem bylo v tichu, kolem mě byl celý vesmír, ale já jsem se nebála a necítila se vůbec špatně. Cítila jsem se plná naděje, plná energie, živá. Jako by se všechny mé sny naplňovaly. Všechny najednou.

Cesta, po které jsem šla, byla velmi, velmi jasná a téměř od samého začátku jsem viděla její konec. Někdo na mě čekal, tam, kde cesta končila. Věděla jsem, že je to Ježíš. Byl vysoký a silný, s dlouhými tmavými vlasy a nádherným něžným úsměvem. Jeho oči byly nezapomenutelné, nesmírné, tmavé, tak milující a plné moudrosti... Měl na sobě dlouhou bílou halenu a sandály. Byl tam úplně sám a usmíval se, jen čekal na MĚ. Přivítal mě. Neřekl ani slovo, já taky ne, ale komunikovali jsme bez mluvení. Naše mysli si byly velmi blízko a po vteřině jsme byli uvnitř něčeho, co vypadalo jako kosmická loď. Neviděla jsem ji zvenčí, jen zevnitř. Byla to místnost plná světel, a několik mužů sedělo na svých stanovištích a připravovalo řízení ke startu. Ježíš mi je všechny představil. „Ona je náš nový pasažér, náš host“ (beze slov) a všichni mě pozdravili, (beze slov), jen se usmívali, uprostřed své rutinní práce s řízením kosmické lodi. Jejich oblečení bylo velmi odlišné od Ježíšova. Byli oblečeni v astronautském oblečení, také světlém a jasném, ale velmi sofistikovaném a futuristickém, daleko od toho, jak byl oblečen Ježíš.

Pak, když už jsem se cítila pohodlně a byla připravená tam zůstat, mě Ježíš najednou zase vzal ven. "Musíš se vrátit," řekl (beze slov) a jeho úsměv mě od té doby provází celý život. Nebránila jsem se tomu, co řekl. Prostě jsem bez výhrad poslechla. On byl můj přítel a můj šéf, o tom nebylo pochyb. Nemuseli jsme chodit ani se hýbat, abychom mohli vstoupit na loď nebo ji opustit. Stačilo jen chtít a bylo hotovo. Vše ovládala naše mysl. A tak jsem odešla, jak řekl, a vrátila se do svého těla a do tohoto života.

Probudila jsem se a brečela... chvíli jsem volala jméno svého přítele. Možná jsem podvědomě věděla, že můj přítel bude jediný, kdo pochopí, co se mi stalo.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

Datum, kdy se PBS udála: 1975

Byla vaše zkušenost spojena s ohrožením vašeho života? Ano Chirurgický zákrok Ne, dali mi něco, co mě uspalo. Operace měla trvat hodinu nebo hodinu a půl, ale trvala déle než čtyři. Rodiče se nikdy neptali proč. (Vždycky jsem věděla, že jsem pravděpodobně měla „zástavu srdce“, srdce mi přestalo bít a museli na mně nějakou dobu pracovat, aby mě oživili. VÍM TO, ale nevím, proč to vím.

Prvky PBS:

Byl váš zážitek v některých projevech jako sen? Je to ještě skutečnější než normální, pozemská realita. Všechno bylo velmi jasné a konejšivé. Stále vidím jasně všechno, co jsem tam zažila. Když mám sen a pak se probudím, barvy blednou a obrazy postupně mizí. To není případ mého PBS. Ta cesta mi stále jasně svítí v paměti, Ježíšova tvář, jeho úsměv, jeho blízkost, lidé v místnosti, všechno je nedotčené, jako by se mi to dělo znovu.

Cítili jste se odloučeni od fyzického těla? Ano Viděla jsem se jen, jak jdu po té cestě, nikdy jsem nebyla na operačním sále nebo podobně, a můj vzhled byl stále stejný jako moje tělo.

Vypadal čas rychlejší nebo pomalejší? Připadalo mi, že se vše odehrálo najednou, nebo se čas zastavil, nebo ztratil smysl. Všechno mi přišlo logické, nic mě nepřekvapilo ani nešokovalo.

Porovnejte váš sluch během zkušenosti s vaším každodenním sluchem těsně před zkušeností. Ne nic, co bych si pamatovala.

Setkali jste se nebo měli jakékoliv vědomí o zemřelých (či žijících) bytostech? Ano Ne, nikoho v kosmické lodi jsem neznala. Všichni pro mě byli cizinci. O mé přítomnosti jim řekl Ježíš a všichni mě pozdravili, beze slov, ALE tak nějak rutinně, jako by to dělali pořád. Jen mě pozdravili a pokračovali v práci u ovládacích knoflíků, připravovali loď k odletu.

Viděli jste nadpozemské světlo? Ano Cesta byla velmi světlá, nic tady se s tím nedá srovnávat, vůbec mě nebolely oči, ale byla tak jasná, směs žluté a bílé, jako sluneční paprsky, skrz které jsem šla. Všechno kolem bylo tmavé a tiché.

Viděli jste nějaké jiné nadpozemské světy? Nějaká kouzelná nadpozemská říše.

Jaké emoce (pocity) jste cítili během zážitku? Svým způsobem podobné těm, které jsem cítila, když jsem kdysi cestovala do USA. Štěstí, vzrušení, důvěru, naději, vše pozitivní a klidné.

Měl(a) jste pocit pochopení všeho? Všeho o vesmíru. Měla jsem pocit, že na konci cesty, po které jsem kráčela, půjde život dál, přijdou nové příležitosti, touha učit se a milovat lépe bude navždy otevřená. To byl univerzální příkaz, který jsem ze své zkušenosti dostala. Nikdo mi to neřekl, ale naučila jsem se to tam. V běžném životě jsem velmi intuitivní člověk, tak si představte, jaké by to bylo během takové zkušenosti.

Byly vám předány vize (události) z vaší budoucnosti? Ne Tehdy ne.

Dospěli jste k hranici, ze které není návratu? Dospěla jsem k bariéře, kterou jsem nemohl překročit. Jinak bych se již nevrátila. Byla jsem smutná, protože jsem hodně brečela.

Po PBS:

Je těžké popsat zážitek slovy? Ne To si nemyslím, ale každopádně jsem se nikdy moc nesnažila to někomu říct, protože nikdo neměl zájem se o tom dozvědět. Většina lidí, které znám, včetně většiny mých přátel, nevěří v posmrtný život, a dokonce ani v Boha. Můj kamarád, jehož jméno jsem volala, byl první člověk, kterému jsem se opravdu snažila ten zážitek připomenout, protože jsem věděla, že ho to zajímá a chce to vědět a bere to vážně.

Máte nějaké psychické nebo neobyčejné či jiné speciální schopnosti po své zkušenosti, které jste před vaší zkušeností neměli? Ano Vždy jsem měla šestý smysl na to, jak se lidé cítí. Někdy dokážu číst jejich myšlenky; cítím jejich strach, nejistotu a jejich špatné stránky. Cítím, když se lidé bojí nebo nějakým způsobem trpí, i když nic neříkají. Ještě jsem se však nenaučila, jak jim pomoci. Občas se o to pokusím, protože k nim cítím takovou lásku, ale neřídím se žádným receptem, jak jim pomáhat. Dokážu se řídit jen tím, co mi říká mé srdce, ale někdy jim nemohu pomoci. Jako by se jejich a moje vlnová délka prostě nemohly spojit.

Existují nějaké zážitky z vaší zkušenosti, které jsou obzvláště smysluplné anebo pro vás významné? Dokud to trvalo, bylo vše v pořádku. Celý zážitek. Nezapomeňte, že Ježíš byl celou dobu se mnou, takže všechno, co se stalo, bylo skvělé. A trvalo to tak krátce...

Sdíleli jste někdy tuto zkušenost s ostatními? Ano Jenom s blízkými lidmi, a pak jsem to ukryla hluboko v srdci. Lidé tomu nevěří, takže o tom nikdy nemluvíme. Nebo říkají, že tato zkušenost patří do neznámého světa a nevědí, jak se s tím vypořádat.

Byli vaší PBS nějak ovlivněni? Pokud vůbec, tak mě brali ještě méně vážně než předtím a mysleli si, že říkám nesmysly.

Je ještě něco, co byste rádi přidali ke své zkušenosti PBS? Dozvěděli jste se během PBS něco, co jste předtím nevěděli? Dozvěděla jsem se, že i někoho jako jsem já, nedůležitou a neznámou ženu, malou a plnou nedokonalostí, Bůh miluje do té míry, že poslal Ježíše, aby mě přijal. Lidská a Boží měřítka jsou tedy velmi odlišná, a proto nejsme viděni lidskýma očima, ale očima mysli, očima duše, očima srdce.

Naučili jste se něco, co vám nyní pomáhá žít? Ano, Byl to pro mě důkaz, že tento život je jen „zkouška“ pro ten, který bude následovat, takže čím více se snažím „hrát“ dobře, tím lepší výkon podám později. Povzbuzuje mě to k překonávání těžkostí, k upřímnosti, péči, lásce k míru a spravedlnosti a k práci pro ně, i když vím, že bohužel nejsem „avantgardní“ člověk.

Bylo vám vysvětleno, co je vaším životním posláním? Ne tak docela. Dostala jsem důkaz, že budu žít věčně, že budu mít příležitosti i později, po smrti, až se osvobodím od svého těla. Bylo to poselství naděje pro mě osobně, ledaže bych chtěla o své zkušenosti vyprávět komukoli, kdo by ji chtěl slyšet. Ježíš neřekl: „Jdi a vyprávěj to atd.“. Ne. Jsem si jistá, že se to stává jen tehdy, když umíráte, Nikdy předtím; a čím blíže jste smrti, tím hlouběji se noříte do prožitků, detailů, vzpomínek – takže jsem zřejmě byla blízko smrti jen velmi krátce, a proto byl můj čas mimo velmi krátký. Ježíš tam byl pro případ, že by lékaři nedokázali mé srdce znovu rozběhnout. Zatímco lékaři měli plné ruce práce s tím, aby mě přivedli zpět, on mi ukázal cestu k budoucímu životu, a pak mi dovolil vrátit se k mamince a tatínkovi. Byla jsem celý jejich život. A mého přítele taky.

Byly naše otázky a informace, na které jsme se ptali, přesné a srozumitelně popsané s ohledem na vaše zkušenosti? Nejsem si jistá