Popis zkušenosti:

Ocitl jsem se v prázdnotě, když jsem spadl a bradou narazil na mramorovou desku. Všechno bylo ve tmě, ale slyšel jsem každé slovo lidí v mé blízkosti. Přemýšlel jsem na tím, proč nic nevidím a uvědomil si, že mám asi zavřené oči. Otevřel jsem oči a díval se od stropu na chaotickou scénu. Někdo ležel na podlaze (neviděl jsem kdo). U dotyčného klečely dvě ženy a jeden muž. Přiběhla sestra, která před sebou tlačila vozík. Někdo vykřikoval hodnoty krevního tlaku. Uslyšel jsem jen. „Třicet pět na patnáct." Začala mě ta televizní show nudit. Otočil jsem se (na vodorovné ose) a uvědomil si, že se vznáším. Chtěl jsem jít dopředu a zahnout na chodbě doleva, kde měl být můj pokoj. Zkusil jsem se pohybovat jako při plavání ve vodě, ale nefungovalo to. Pak jsem zjistil, že se mohu pohybovat pouhou myšlenkou. Stačilo pomyslet, kde chci být a ocitl jsem se tam. Nebyl jsem tam okamžitě, jen jsem se bez jakéhokoliv úsilí pohyboval vzduchem. Na krátké chodbě byly jen troje dveře; dvoje na pravé straně a jedny na levé.

Přímo přede mnou bylo jakési částečně vitrážové okno s výhledem na nádvoří, kde byla fontána a jezírko. Po prohlídce pokoje jsem se znovu podíval z okna na fontánu a jezírko v jasném slunečním světle a pomyslel si, že by se mé dceři líbilo tam posedět a povídat si. V té době jsem žádnou dceru neměl dceru. Neměl jsem tehdy vůbec žádné děti. Také jsem si říkal, že by se o areál měli lépe starat a uklízet ho. Napadlo mne, že bych na to klidně věnoval nějaké peníze. V tom okamžiku vše potemnělo a já měl pocit, jako by mnou někdo trhl dozadu. Vztekal jsem se a byl velmi naštvaný, když jsem vzápětí otevřel oči, zjistil jsem, že ležím na podlaze. Byla velmi studená a tvrdá. Člověk, který mě pak vedl do mého pokoje, se divil, kam sám z ničeho nic jdu a vůbec nic neříkal. Byl jsem dost vytočený. Pak jsem mu řekl o tom okně s výhledem na nádvoří. Zeptal se: „Takže, jste v téhle nemocnici už byl?" Řekl jsem mu, že od narození jsem v žádné nemocnici ještě nebyl. On mi na to řekl, že to okno zazdili ve čtyřicátých letech, během války, protože v noci propouštělo příliš mnoho světla do okolí a mohlo by se stát terčem útoku.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 25. 7. 1968

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Kriminální útok s poraněním hlavy. Několikrát jsem byl udeřen do pravé strany hlavy a došlo i k poranění pravého oka. Byla to klinická smrt, měl jsem zástavu srdce a sám nedýchal zhruba pět a půl minuty.

Jak hodnotíte obsah své zkušenosti? Bylo to skvělé.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Jako v mých nejlepších dnech. Naprosto čilý, bdělý a uvolněný.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Bylo to jiné - to je vše, co mohu říci - jiné.

Porovnejte prosím vaše zrakové schopnosti během zážitku - s vaším zrakem bezprostředně před zážitkem. Slunce bylo mnohem jasnější. Čekal jsem, že bude oslňovat mé oči, ale neoslňovalo. Viděl a slyšel jsem vše kolem sebe. Lépe jsem se soustředil a mohl věnovat svoji pozornost detailům.

Viděl jste události, které se odehrávaly jinde? Ano, fakta jsem si sám ověřil.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Nejsem si jistý. Vím, že jsem chtěl projít oknem na dvůr. Cítil jsem se naprosto bezpečně, i když to okno bylo ve čtvrtém patře.

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Ano, byly daleko a nejasné. V tu chvíli mě nezajímaly, jelikož jsem se soustředil sám na sebe.

Viděli jste nadpozemské světlo? Nejsem si jistý. SVĚTLO???? Nevím. Všechno mi připadalo normální. Ve všem jsem cítil smysl a všechno bylo tak, jak to má být.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Klid, radost, očekávání, pocit moci, přehled, nejistotu, ale i vztek.

Měli jste pocit klidu nebo pohody? Klidu a úlevy.

Měli jste pocit radosti? Spíše pocity štěstí.

Viděli jste scény z vaší minulosti? Ani nevím - jen pár určitých nevýznamných věci ve svém i v životě ostatních. Došlo tam k hlubšímu uvědomění si emocí druhých, i když je zakrývají. Také k lepšímu chápání neverbálních projevů.

Názory a víra po PBS:

Jaká byla vaše víra, nebo vyznání před prožitkem? Byl jsem hluboce věřící římský katolík, nechodící na bohoslužby.

Změnilo se po PBS vaše vyznání nebo víra? Nejsem si jistý. Pravděpodobně bych se vydal stejnou cestou i bez prožitku.

Jaké je teď vaše vyznání? Nezaujaté - Jsem buddhista i křesťan. Praktikuji buddhistickou ušlechtilou osmidílnou stezku a občas zajdu do křesťanského kostela.

Změnilo to nějak vaše mezilidské vztahy? Ano, začal jsem více vnímat pocity druhých a jsem otevřenější.

Změny po PBS:

Bylo pro vás obtížné vyjádřit PBS slovy? Ne.

Máte po své zkušenosti nějaké duševní, nebo jiné neobvyklé speciální schopnosti, dary, které jste před touto zkušeností neměli? Nevím, jestli jsou dobrý odhad a intuice neobvyklé schopnosti. Například myšlenky. „Neodbočuj do této ulice. Jeď tou další, protože v této bude dopravní zácpa."

Chtěli byste zdůraznit některé části z vaší zkušenosti, které jsou pro vás zvlášť smysluplné nebo významné? Důležitý pro mne byl ten pocit klidu a pospolitosti.

Sdíleli jste se někdy tuto zkušenost s ostatními? Před dvaceti lety jsem o tom mluvil se čtyřmi lidmi. Ve skutečnosti jsem to vyprávěl jedné osobě, když u toho byla moje žena a dvě naše děti. Nikdy jsem neměl pocit, že by bylo vhodné o tom mluvit. Myslel jsem si, že reakce ostatních budou rozpačité, šokující a vzbuzující nedůvěru.

Jaké bylo vaše přesvědčení o realitě zážitku, krátce poté, co k němu došlo? Bylo to skutečné. Nevěděl jsem, co se stalo. Nebral jsem to jako mé umírání. Nejdříve jsem si namlouval, že jsem upadl do nějakého deliria, slezl z nosítek a procházel se kolem. Oni mě museli zpacifikovat a pak mi zdvořile řekli, že jsem se ztratil.

Jaké je teď vaše přesvědčení o realitě zážitku? Ten prožitek byl reálný. Nikdy to nevybledlo a ani se to v mé paměti nezměnilo. To místo, kde jsem byl, je někde velmi blízko, ale nemůžu tam vstoupit.

Chtěli byste ještě něco zmínit? Bylo to skutečné. Některé věci se úplně změnily. Třeba můj rukopis je jiný. Stal jsem se tišším, detailnějším a analytičtějším. Psaním na dvojrozměrný papír se to nedá adekvátně vysvětlit.