Popis zkušenosti:

Bylo mi osm let a vyrůstal jsem na předměstí Los Angeles, v údolí San Gabriel ve městě El Monte.

Jednoho dne jsme s mým nejlepším kamarádem Felixem jeli na kole po rušné ulici. Byl jsem na pravé straně silnice a jel ve směru provozu. Felix jel stejným směrem, ale po druhé straně. Chtěl jsem přejet silnici a přidat se k němu. Ohlédl jsem se přes rameno, abych se podíval na přijíždějící auta. Na tomto úseku byla povolená rychlost padesát kilometrů za hodinu, ale řidiči tady často jezdili mnohem rychleji. Za mnou byla zatáčka a neviděl jsem moc daleko. Nebyl jsem si jistý, jestli můžu silnici bezpečně přejet. Napadlo mě, že Felix bude vidět dál než já, tak jsem na něj zavolal: „Hej! "Vidíš přijíždějící auta?" Ohlédl se, zavrtěl hlavou a řekl: „Je to prázdné!" Prudce jsem odbočil doleva, abych přejel na druhou stranu. Poslední věc, kterou si pamatuji, bylo kvílení pneumatik. Podíval jsem se přes rameno, uviděl tři metry ode mě přední část Chevy Impala z roku 1962. Z obou stran vozu stoupal modrošedý kouř od zablokovaných pneumatik.

Pamatuji si, že jsem se vznášel asi šest metrů ve vzduchu, díval se dolů a uviděl uprostřed silnice ležet nějakého kluka. Připadal mi povědomý. Ležel roztažený na cestě, levou nohu měl v podivném úhlu, šaty roztrhané, zakrvácené a nedýchal. Cítil jsem zvláštní klid a neúčast, jako by ta strašná scéna nebyla nijak důležitá. Sledoval jsem, jak k chlapci přiběhlo několik lidí. Jeden z nich mu začal dávat umělé dýchání. Slyšel jsem ho mluvit dvěma hlasy. „To je zvláštní," pomyslel jsem si. Uslyšel jsem, jak nahlas říká: „Zavolejte sanitku, nedýchá!“ Také jsem ho ale ve stejnou dobu slyšel říkat: „Ach můj bože, ó můj bože, neumírej!“ Uvědomil jsem si, že to druhé si jen myslel, ale nevyslovil. Slyšel jsem slova i myšlenky ostatních lidí. Navíc jsem byl schopen vnímat a rozumět všemu najednou, co kdo říkal, nebo si jen pomyslel.

Chvíli jsem tu scénu sledoval. Pak jsem si všiml jasného světla, které svítilo nade mnou. Vzhlédl jsem a uviděl světlo proudící z jakési dírky na obloze. Díra se pomalu zvětšovala. Všiml jsem si, že to světlo deformuje věci kolem sebe, podobně jak se deformuje světlo přes skleněnou čočku. Mělo perleťovou barvu, prostoupenou modrými, růžovými, zelenými a žlutými (zlatými) paprsky. Bylo to překrásné. Přestože bylo nesmírně jasné, neozařovalo můj zrak, jak tomu bývá u oslnění světlem ze Slunce.

Najednou jsem uslyšel zesilující bzučení, které bylo záhy velmi hlasité. Zvuk sílil, díra nade mnou se zvětšovala, světlo bylo jasnější a já cítil, jak jsem k němu přitahován. Vnímal jsem to, jako bych byl protlačován nějakým příliš malým otvorem. Bzučivý zvuk se změnil ve svištící řev. Při vstupu do díry a během procházení jsem vnímal i Dopplerův efekt. Měl jsem pocit, že uháním jakýmsi tunelem rychlostí světla a hodně se to podobalo pohonu WARP z fantastických filmů. Nebyl jsem tam sám. Cítil jsem přítomnost dalších bytostí, ale neviděl jsem je. Pak jsem přešel jakousi dělicí čáru nebo bariéru.

Byl jsem obklopený světlem a začal se rozhlížet kolem sebe. Nejdříve jsem viděl jen mlhavé tvary, jakoby je tvořily jen víry světla. Brzy však získaly podobu lidských bytostí, kterých tam bylo hodně. Slyšel jsem tiché šeptání, jako mumlající dav, který si mezi sebou něco povídá. Z davu vystoupily tři postavy a blížily se ke mně. V tu chvíli jsem je uviděl lépe. Tvary byly stále trochu rozostřené a moje oči se tomu musely přizpůsobovat. Byli vysocí, štíhlí a měli na sobě jakési splývavé róby. Všichni měli dlouhé vlasy na ramena a jeden z nich měl plnovous. Pak na mě jeden z nich promluvil.

Řekl: „Zatím tady nemáš co pohledávat. Musíš se vrátit. Víš, s čím jsi souhlasil."

Řekl jsem mu, že se vrátit nechci, protože se mi tam líbí. Cítil jsem se lépe než doma. Měl jsem pocit, že je moje odpověď pobavila.

„Musíš se vrátit, máš své úkoly, hned tě pošleme zpět.“

Rozhlédl jsem se kolem sebe a podíval se do davu. Viděl jsem známé tváře. Byli to přátelé, rodina, rivalové, lidé, které jsem znal z dřívějška. Nevybavoval jsem si, odkud je znám a jak dlouho. Některé z nich jsem znal velmi dlouho. Z mnoha životů, mnoha míst a situací. Přede mnou se měnily vize z těch životů a událostí. V tom všem byla jakási věčná kontinuita, propojenost, smysl pro řád a cíl.

Podíval jsem se na ty tři lidi přede mnou. Vypadali jako by pocházeli z dávné minulosti. Nevím jak, ale nějak jsem věděl, že to byly „staré duše“, které dohlížely na moji skupinu. Všichni jsme pod jejich dohledem vyrostli. Pak šel každý z nás svojí cestou, ale stále byl připojen ke zdroji. Necítil jsem z nich hněv nebo odsuzování mých činů. Cítil jsem z nich jakousi pobavenou shovívavost, jako u rodičů, kteří sledují hrající si dítě. Dokonce neodsuzovali ani ty opravdu špatné skutky, které jsem ve svém životě udělal. Ten s plnovousem na mě promluvil. „Můžeš klást otázky. Odpovíme ti na ně, pak si vše budeš lépe pamatovat. Je důležité, abys tak učinil.“ Moje první otázka byla: „Je tohle nebe?“

„Může klidně být, pokud si to přeješ. Může to být i peklo, pokud tomu budeš věřit. Tato realita je rozšiřována tebou samotným, je okamžitě formována a realizována. Všichni si vytváříme svou vlastní realitu, bez ohledu na to, kde se nacházíme, protože všichni jsme spolutvůrci.“

Zeptal jsem se: „Kde je Bůh? Nevidím ho.“ Viditelně je to pobavilo, připadlo mi jako by se té otázce potichu hihňali.

„Jak můžeš vidět něco, čeho jsi sám součástí? Všichni jsme vyjádřením Boha. Když se očima na něco díváš, vidíš očima Boha a on prožívá tvoji realitu. Když mluvíš s Bohem, mluvíš sám se sebou. Jsme jedno a totéž, neexistuje žádné odloučení nebo rozdělení. Boha nemůžeš „vidět“ stejně jako tě nemůže vidět tvá ruka, protože je tvojí součástí, která funguje jen kvůli tobě a pro tvoji potřebu. Neexistuje žádné odloučení. Cokoli, co se zdá reálné, je jen iluze. Světlo, které nás zde obklopuje, je Bůh. Je naším zdrojem bytí a je tady pro všechny.“

Další otázka: „Proč se tady cítím jako doma?"

„Protože toto je domov. Vše tady začíná a sem se vrací. Je to výchozí bod všech cest a lekcí.“

Dodnes nevím, proč jsem se na to ptal, ale v tu chvíli mi to připadalo relevantní. „Až se sem zase vrátím, můžu zůstat?" Dostal jsem zvláštní a podivnou odpověď.

„Nemyslíme si, že budeš chtít zůstat dlouho, nikdy jsi nechtěl." Miluješ své zkušenosti, zvláště ty těžké. Můžeš si to pak zařídit, jak budeš chtít, je to tvoje volba.“

Tak to pokračovalo asi hodinu. Položil jsem patnáct otázek, které zahrnovaly širokou škálu témat a myšlenek. Některé z nich raději nebudu rozebírat. Buď jsou velmi osobní povahy, nebo jsou to věci, které většina z vás není připravena slyšet, nebo o kterých bych zatím neměl mluvit.

Možná o tom jednou napíšu knihu.

Po poslední otázce mi řekli, že je čas se vrátit. Nechtěl jsem sice odejít, ale neprotestoval jsem. Už jsem se toho dozvěděl dost na to, abych vše pochopil.

Na cestu zpět si nepamatuji. Najednou jsem se ocitl v sanitce. Cítil jsem v celém těle obrovskou bolest. Měl jsem pocit, že se dusím. V krku jsem měl hadičku. Cítil jsem čichem i v ústech krev. Podíval jsem se na doktora sedícího vedle mě a okamžitě jsem byl zasažen velmi silným pocitem déjá vu. Byla to scéna z mého snu, který se mi zdál před pár dny. Pamatuji si hlavně ta vyřčená slova...

„Pamatuj si to“

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 1965

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Nehoda a klinická smrt (zástava dýchání, ale nejsem si jistý, zda se mi zastavilo i srdce).

Jak hodnotíte obsah své zkušenosti? Úžasné.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Zcela jasně jsem opustil své tělo a byl nad ním.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Více vědomí a bdělosti než normálně. Byl jsem schopen být na více místech současně a prožívat události i rozhovory na mnoha úrovních najednou. Neměl jsem vůbec problém sledovat všechny ty propletené zážitky. Pocit času se zdál být „roztaženější“. Jako bod v přítomnosti, který je v danou chvíli deformován do budoucnosti i do minulosti.

Ve kterém okamžiku jste se během zážitku cítili na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Hned při průchodu tunelem. Popsal bych to jako „nadpřirozené“, ale v tu chvíli to bylo velmi skutečné (a „přirozené“). Dodnes na to vzpomínám, jako na „reálný“ zážitek z mého života a nepovažuji to za sen.

Bylo vaše myšlení rychlejší? Neskutečně rychlé.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Zdálo se mi, že se všechno děje v jednom přítomném okamžiku. Jak jsem popsal výše, čas se zdál být deformovaný. Rád používám termín “roztažený“, protože se mi to zdá být nejvhodnější výraz.

Byly vaše smysly citlivější než obvykle? Neuvěřitelně citlivé.

Porovnejte prosím vaše zrakové schopnosti během zážitku - s vaším zrakem bezprostředně před zážitkem. Když jsem se vznášel nad svým tělem, viděl jsem současně vše kolem sebe. Soustředil jsem se však jen na menší viditelnou oblast, jako při normálním fyzickém vidění. Lidé pode mnou byli jaksi "proužkovaní", jako by se při pohybu zdáli rozmazaní. Barvy vypadaly normálně a nepamatuji si na nic průhledného.

Porovnejte prosím vaše sluchové schopnosti během zážitku - s vaším sluchem bezprostředně před zážitkem. Během mimotělní zkušenosti, bezprostředně poté a na druhé straně, jsem slyšel zvuky uvnitř své hlavy. Nepřicházely zvenčí jako ve fyzickém těle.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Navštívil jsem spoustu míst různými způsoby. Chvílemi jsem měl pocit, jako bych se ocitl ve skutečnosti a stál na prašné cestě, ze které jsem viděl náš dům. V jiných chvílích jsem jakoby sledoval věci „zvenčí“, jako bych nahlížel do jiné reality. Neumím to lépe popsat.

Viděli jste scény z vaší minulosti? Viděl jsem mnoho minulých událostí z mého života. Zažil jsem i životní události z „minulosti“, které se netýkaly mého současného života. Také jsem zažil budoucí události týkající se jak tohoto života, tak i těch následujících.

Viděli jste budoucí události? Všechny vize z budoucnosti světa i událostí v mém životě, se splnily. Ty vize byly složeny z hlavních událostí a "křižovatek" v mém životě. Detaily mezi nimi si nepamatuji, možná ještě neexistovaly.

Dospěli jste na hranici nebo místo, odkud by nebylo možné se vrátit? Bylo to jakési vědomé rozhodnutí, že se chci vrátit.

Názory a víra po PBS:

Změnilo se po PBS vaše vyznání nebo víra? Ano, přestal jsem chodit do kostela. Považuji to za ztrátu času a energie. Bůh netouží po tom, aby byl uctíván; zajímají ho pouze naše zkušenosti a náš osobní růst.

Změny po PBS:

Dozvěděli jste se něco o vašem pozemském poslání? Vše je propojeno. Mezi námi a duchovním světem není žádná opravdová hranice. Zbytek toho, co vím, bych teď raději nesděloval. Některé z těch informací nejsou hezké.

Změnil prožitek vaše mezilidské vztahy? Vše se od té doby změnilo, včetně mě. Jako by se po nehodě nevrátila stejná osoba. Můj život před nehodou mi připadal spíše jako sen, jakoby patřil někomu jinému.

Bylo pro vás obtížné vyjádřit PBS slovy? Některé prvky zážitku je obtížné adekvátně převést do slov. Pocit prožívání, více úhlů pohledu a událostí probíhajících současně se nedá vyjádřit.

Máte po své zkušenosti nějaké duševní, nebo jiné neobvyklé speciální schopnosti, dary, které jste před touto zkušeností neměli? Jsem teď velmi empatický. Snadno vycítím pocity a emoce jiných lidí, dokonce i úplně cizích, pokud jsou v mé blízkosti. Na velmi velké vzdálenosti cítím ty, ke kterým mám velmi silné citové pouto. Mívám často prorocké sny o událostech v mém životě, ale i na globální úrovni.

Chtěli byste zdůraznit některé části z vaší zkušenosti, které jsou pro vás zvlášť smysluplné nebo významné? Celé to bylo smysluplné a významné.

Sdíleli jste se někdy tuto zkušenost s ostatními? Poprvé jsem tu zkušenost vyprávěl pastorovi z církve, kam jsem dříve chodil. S naprostou jistotou ten zážitek zavrhl a řekl mi, že to musel být sen. Trvalo pak mnoho let, než jsem to řekl někomu jinému. Většina lidí však vypadala skepticky.

Jaké bylo vaše přesvědčení o realitě zážitku, krátce poté (týden; měsíc), co k němu došlo? To co se mi stalo, bylo rozhodně reálné. Přesně jsem si pamatoval všechny události, jak mi bylo slíbeno. Pamatuji si je všechny a zcela jasně dodnes.

Jaké je teď vaše přesvědčení o realitě zážitku? Stejná odpověď.

Chtěli byste ještě něco zmínit? Těším se - až se tam vrátím.