Popis zkušenosti:

Byla jsem na místním koupališti s kamarády. Hráli jsme si ve vodě a stříkali kolem sebe, když jsem se náhle dostala do problémů. Ocitla jsem se pod vodou a začala polykat vodu. Chytila jsem se za spodní část plavek vedle stojící dívky, která do mě instinktivně kopla a já šla ke dnu.

Najednou se mi před očima promítl můj dosavadní život: hlavně šťastné chvíle; Vánoce; narozeniny a tak. Pak jsem se ocitla v tunelu, kde se na druhém konci objevilo malé, bílé a jasné světlo. Věděla jsem s jistotou, jakou jsem nikdy před tím necítila, že jsem mrtvá. Vůbec jsem nechápala, jak je možné, že stále mohu myslet. Pomyslela jsem si, že se musela někde stát nějaká chyba. Zůstalo jen mé myšlení a přitom jsem vůbec nevnímala své fyzické tělo. Pohybovala jsem se docela rychle směrem ke světlu. Obklopil mě pocit klidu a něco, co bych vyjádřila jako "bezpodmínečná láska". Bylo to až neuvěřitelné.

Když jsem postupovala vpřed, vycítila jsem přítomnost dvou lidí. Ti lidé mě znali, ale já jsem je neznala - nikdy předtím jsem se s nimi nesetkala. Komunikovali se mnou jen prostřednictvím přenosu myšlenek, oni se mnou a já s nimi. Řekli mi, že "nenadešel můj čas" a že se "musím vrátit zpět". Sdělovali mi i další věci, které si ale nepamatuji. Domnívám se, že si je ještě nemám vybavovat.

Pak jsem se stejnou rychlostí vracela zpět tunelem a ocitla se ve svém fyzickém těle, kašlala jsem a prskala vodu, protože mi plavčík právě dával umělé dýchání. Byla jsem při vědomí jen několik sekund. Pak jsem opět ztratila vědomí a úplně se probrala až za tři týdny, které jsem strávila v nemocničním kyslíkovém stanu.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: léto 1974, nebo 1975

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Topila jsem se a dostala umělé dýchání, aby mě zachránili. Ležela jsem na dně bazénu. Naštěstí mě uviděli a zachránili.

Jak hodnotíte obsah své zkušenosti? Pozitivně.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, zdálo se, jako by mé vědomí bylo vše, co ze mne zbylo, a moje myšlenky byly vše, co mi zůstalo.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Velmi ostražité. Během celého zážitku jsem nemohla uvěřit tomu, co se děje.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Opravdu jsem čas nevnímala. Zdálo se, jako by se vše odehrálo okamžitě, nebo rychle, jako by se čas zrychlil.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Ano, procházela jsem obrovským a temným tunelem.

Viděli jste neobvyklé světlo? Ano, viděla jsem světlo na konci tunelu. Bylo to malé, bílé, jasné a velmi daleko. Docela rychle jsem se k němu přibližovala a světlo se zvětšovalo.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Bezpochyby několik emocí: strach, údiv, radost, klid, lásku a pochopení.

Viděli jste scény z vaší minulosti? Život probleskl před mýma očima velmi rychle, ale tehdy jsem byla ještě dítě, takže toho nebylo mnoho k vidění. Zdálo se mi, že jsem ty události vnímala, jako bych tam byla znovu a cítila je. Nejsem si jistá, zda jsem se z těchto událostí měla poučit, protože si pamatuji, že jsem viděla jen hezké chvíle svého života.

Po PBS:

Je pro vás obtížné zkušenost vyjádřit slovy? Ano Je velmi obtížné sdělit ten neuvěřitelný pocit klidu a lásky, který mě obklopil, a jak jsem se cítila pochopená a milovaná.

Máte po své zkušenosti nějaké neobvyklé duševní, nebo jiné zvláštní schopnosti, které jste před touto zkušeností neměli? Nejsem si jistá, zda mám nějaké speciální schopnosti, ale mám jakousi citlivost k lidem, kteří se přede mnou nebojí otevřít a být v mé přítomnosti sami sebou, i když je pro ně těžké otevřít se před ostatními. Nemůžu nosit hodinky, protože neukazují správný čas - nevím proč (ale slyšela jsem, že hodinky nemohou nosit ani další lidé, kteří prožili PBS, nebo mimotělní zkušenost). Mám pocit, že u některých věcí jsem si jimi jistá, i když nebyly prokázány.

Je některá část vaší zkušenosti, pro vás zvlášť smysluplná, nebo významná? Nejlepší částí mé zkušenosti byl ten neuvěřitelný pocit, který jsem poznala. Nelze jej popsat pouhými lidskými slovy. Bylo to jako nekonečná pohoda a bezpodmínečná láska, kterým bylo obklopeno mé vědomí a vyvolalo v mém nitru naprosto dokonalý klid. Nejhorší to bylo na začátku, když jsem se ještě trochu bála, protože jsem věděla, že jsem mrtvá, a starala se o to, jak je možné, že stále přemýšlím. Také zpáteční cesta byla trochu děsivá, protože jsem zpočátku nevěděla, co se stane.

Sdíleli jste někdy svůj prožitek s ostatními? O své zkušenosti PBS jsem mlčela, stejně jako jsem mlčela o týrání. Ale když jsem byla dospělá a cítila se více v pohodě, byla jsem ochotná vyprávět svůj neuvěřitelný zážitek přátelům a rodině. Reakce většiny lidí jsou pozitivní, i když existují i někteří skeptici. Spíše, někteří lidé, kterým to vyprávím, se cítí lépe, když raději odejdou, než aby poslouchali vyprávění na téma umírání.

Je ještě něco, co byste chtěli ke své zkušenosti dodat? Chtěla bych jen dodat, že ta zkušenost mi pomohla vyrovnat se s tím, kdo jsem, co se mi stalo, a umožnila mi učinit „nápravu“ - tím, že jsem dostala odvahu postavit se násilníkům a zabránit jim v dalším týrání. Do té doby jsem byla nerozhodná - vždy jsem byla nejistá a neustále jen přemýšlela. Můj život byl o pokusech přežít a vyrovnat se s týráním. PBS mi pomohlo pochopit věci, které ovlivnily mé dětství.