Popis zkušenosti:

Chci začít tvrzením, že mám občas srdeční příhody, kdy se mé srdce vypne a téměř přestane bít. Tento stav má velmi dlouhé jméno, které začíná „kardio“ a končí synkopou. Když se mi to stane, mám mimotělní zkušenost, nebo prožitek blízkosti smrti. Neříkám, že mám vždy nějakou zkušenost, ale mám podezření, že mám zkušenost pokaždé, ale jen si je prostě nepamatuji. Mám vzpomínky na čtyři různé zkušenosti.

Moje první epizoda se mi stala, když mi bylo sedmnáct let. Právě mi vytrhli zuby moudrosti a léčil jsem se doma. Vstoupil jsem do koupelny, uslyšel jsem dvě žuchnutí a pak jsem se ocitl někde jinde. To místo bylo vytvořeno ze světla a lásky. Staraly se o mne dvě bytosti světla. Rodiče uslyšeli, jak mé tělo v koupelně spadlo, vylomili dveře a vzkřísili mě. Moje matka mi řekla, že jsem byl bílý jako duch, ve kterém nebyl vůbec žádný život. Opravdu ji to vyděsilo. Nevěděl jsem, jak mám s touto zkušeností naložit, protože jsem si uvědomoval, že ten prožitek byl opravdu reálný. Tenkrát jsem ji jen někam zastrčil a šel dál svým životem.

Moje další zkušenost se mi stala ve dvacet devíti letech. Můj nevlastní syn a já jsme jeli na čtyřkolce. Já jsem řídil a on seděl za mnou. Jeli jsme z kopce docela rychle a pamatuju si, že brzdím, protože jsme jeli příliš rychle na to, abychom vybrali zatáčku ve spodní části kopce. Něco se asi stalo s brzdami, protože si z toho pamatuji, jak stojím na svahu. Vedle mě byla čtyřkolka obrácená vzhůru koly a já viděl sebe ležícího pod ní s tváří otočenou k zemi. Nevěnoval jsem té scéně příliš mnoho pozornosti, protože ke mně přes potok přicházely dvě nádherné, zlaté, třepotající se třpytivé světla. Světla přišla z obou stran a přeměnily se na dvě bytosti. Byly nejméně dva a půl metru vysoké, lidsky vypadající s růžovou, světlou kůží a holandskými účesy. Jeden měl rovné platinové blond vlasy a druhý je měl žluté zvlněné. Oba měli bílé šaty. Vyvolávali ve mně obrovskou úctu!!!

Odešli jsme nahoru velmi rychle a za okamžik jsme se ocitli v tom úžasném místě jasně zbarvených krajin. Byly tam krásné rostliny a svěží tráva. Všechno bylo velmi živé, jako by to byly vědomé rostliny. (To je jediný způsob, jak to mohu popsat.) Bylo to místo plné radosti i rostliny tam vypadaly šťastně.

V dálce bylo bílé město obehnané hradbami. Za hradbami byly klenuté budovy. Ty dvě vysoké bytosti mne posadily na lavičku a řekly mi, že tam musím zůstat, dokud nebudou mluvit s jiným velmi vysokým, štíhlým mužem s krátkými tmavými vlasy, oblečeného do jednodílného tmavém obleku. Když se vrátily, řekly mi, že do města ještě vstoupit nemohu. Byl jsem zničen, protože jsem moc toužil do toho města vstoupit. Zeptal jsem se, jestli se tam mohu někdy vrátit a ony odpověděly: „Ano." Byly velmi jemné a milující, ale nekompromisní. Pak jsem byl vtažen zpět do mého těla.

Byl jsem pod čtyřkolkou a můj nevlastní syn se mě odtamtud snažil vyprostit. Nevím jak, ale zvedl jsem se ze země a shodil ji ze mne. Svalila se z kopce dolů. Naštěstí ani jeden z nás nebyl vážně zraněn, ale byl jsem pěkně potlučený. Můj nevlastní syn neměl žádné škrábance. Později mi řekl, že jsme najeli bokem na svah, on letěl vzduchem a při dopadu se mu nic nestalo. Musím říci, že tato zkušenost mě hluboce ovlivnila. Věděl jsem, že ten prožitek byl opravdu skutečnější, než realita, ale já tam zůstat nemohl, i když jsem se opravdu nechtěl vrátit.

Byl jsem naštvaný a smutný celé roky a myslel jsem si, že se tam možná už nikdy nevrátím. Měl jsem problémy s nemocným srdcem. Když už to píši - přežil jsem šest srdečních infarktů, s několika stenty, čtyřnásobným srdeční bypassem a mám defibrilátor /voperovaný kardiostimulátor/. V práci jsem měl náznak tachykardie, která mě donutila požádat, aby mě odvezli do nemocnice. Provedli řadu testů, které dopadly špatně. Při tom vyšetření se jednalo o test naklápěcího se stolu, u kterého zjistili, že jsem měl ten kardio-synoptický stav. Ten test jsem fyzicky nezvládl. Když test skončil, opustil jsem tělo, a ocitl se v pokrouceném, otáčivém tunelu. Na konci bylo to krásné pestré, laskavé světlo plné lásky. Byl jsem jím váben a přitahován. Chtěl jsem se dostat ke světlu za každou cenu. Jediné nad čím jsem byl schopen přemýšlet, bylo dostat se do toho světla. Jakmile jsem ho dosáhl, vynořil jsem se najednou z té oblasti. Uvědomil jsem si, že je tam jakýsi obrovský labyrint. Najednou jsem byl vnořen zpět do svého těla na stole. Otevřel jsem oči. Lékaři se zeptali, jak se cítím. Řekli mi, že jsem při zkoušce zkolaboval tím nejhorším způsobem, jaký kdy viděli. Všichni se divili tomu, že jsem naštvaný, že jsem zase zpátky. Prostě jsem tady už být nechtěl.

Můj další a poslední PBS byl ten nejhlubší zážitek. Měl jsem tehdy obrovské břišní bolesti, takže jsem několikrát navštívil pohotovost. Jednoho rána jsem se probudil opět s těmi bolestmi břicha. Bylo to ještě horší kvůli těžkým průjmům a dehydrataci, která byla v tu chvíli již život ohrožující. Můj stav vyvolal opět epizodu synkopy, která se nechtěla zastavit. Bojoval jsem, abych se udržel při vědomí. Bylo to ale tak špatné, že moje žena zavolala rychlou a na cestě už byla první skupina záchranářské čety. Snažil jsem se zůstat při vědomi, dokud nepřijedou. Vytáhli mne z koupelny na nějaké kolečkové židli. Odtlačili mě k sanitnímu lůžku a požádali mě, abych se postavil a lehl si na něj. Když jsem jim řekl, že nemůžu stát, řekli mi, že mi pomohou. Stáli po obou stranách a pomáhali mi vstát. Později jsem se dozvěděl, že mé tělo upadlo na zem, oči jsem měl široce otevřené a z úst mi vycházel bublající zvuk.

Já se v tom okamžení ocitl v místě zlatého světla a čisté lásky. Stál jsem v té oblasti světla bez hranic. Ta láska byla nepřekonatelná! Viděl jsem skupinu světelných lidí a přemýšlel, kdo asi jsou. Jakmile jsem na to pomyslel, přišli ke mně. Bylo jich tam asi tucet a dva z nich se přiblížili až ke mně. Jedna z nich byla krásná žena s kaštanovými vlasy. Byla oblečená v bílém plášti a světlo vyzařovalo z celé její bytosti. Byla mocná, energická, ale plná lásky. Láska nás všechny obklopovala a byli jsme jí prostoupeni. Všichni jsme byli tou láskou spojeni. Začali jsme vzájemně komunikovat. Okamžitě jsem o ní věděl všechno a ona všechno o mně. Pak jsem si uvědomil, že jsem Doma. Znal jsem je všechny osobně a oni znali mne.

Pláču, když to píšu. Pokaždé, když na to myslím, chce se mi plakat.

Ta žena byla moje babička a muž, který byl s ní, byl můj táta. Nebyli takoví, jak jsem je znal na zemi, ale těmi kým jsou doopravdy. Byly to bytosti, které jsem znal po celou věčnost. Velmi mne milují a já je. Uvědomil jsem si, že odtud pocházím a pocházíme všichni. Uvědomoval jsem si, že jen část mě byla pryč na Zemi, ve škole. Byli tak rádi, že jsem se vrátil. Velmi obdivovali, že jsem byl na Zemi. Věděl jsem to ihned, ale už si to moc v tuto chvíli nepamatuji. Mohu jen spekulovat nad tím, že to nesmím v mém momentálním fyzickém stavu vědět. Obdržel jsem tam spoustu informací, obrazů a znalostí.

Zeptal jsem se na Ježíše. Odpověď přišla okamžitě. "On je ten, který říká, že je a že se vrátí." Zeptal jsem se, kdy. Dostal jsem odpověď, že brzy. Měl jsem dojem, že ani oni to přesně nevědí, ale byli nadšení. Pamatuji si vizi starého statku. Byl mi nějak drahý, ale nevím proč. Dozvěděl jsem se, že přicházíme na Zem mnohokrát. Věděl jsem také, že kromě Země existují i další místa. Přicházíme na Zemi, abychom se naučili duchovně růst. Naučíme se zde mnohem více, než můžeme tam. Bolestmi a radostmi, kterými tady trpíme, které nás učí lásce a dobru tak, že prožíváme jejich nedostatek. Je to velká lekce, kterou se zde musíme naučit. Byl jsem informován, že tam jednou zůstanu, dokud mé tělo nebude silné natolik, abych tam mohl znovu být. Byl jsem znovu zničen. Nechtěl jsem se vrátit, ale musel jsem! Poslali mě do mého těla a žena se k němu nahnula, aby ho políbila. Najednou jsem byl odtažen a odešel s posledním vzkazem "Věř v Pána".

Byl jsem vtažen zpět do svého těla. Můj nevlastní syn stál nade mnou, třásl mnou, a křičel: „Tati! Táto!“ Měl jsem velké problémy, nohy vyvýšené nad hlavou a nedokázali mi změřit krevní tlak. Srdeční frekvence byla třicet tepů za minutu. Když nakonec skončili tím, že mne vrtulníkem přepravili do jiné nemocnice, kde jsem strávil několik dní. Vytratilo se mi tam z hlavy několik dnů. Nemám o nich žádné povědomí. O několik let později jsem byl v Tennessee s mámou, dcerou a sestrou. Ztratili jsme se na jakémsi venkově, a proto jsme se vydali nějakou neznámou cestou, abychom se s autem otočili. Přede mnou tam najednou stál statek z mého zážitku PBS. Dům byl přesně tak, jak jsem ho viděl. Neřekl jsem to spoustě lidem, ale ta krásná žena s kaštanovými vlasy, která byla kdysi moje babička, je teď moje vnučka. Je to něco, co prostě vím.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 1983 - 2004