Popis zkušenosti:

Byl to velmi jasný sen, který jsem měl před několika lety a rád bych se o něj s vámi podělil.

Ve snu jsem šel v oblasti plné lidí, když jsem v dálce uviděl jeskyni. Z nějakého důvodu jsem byl přitahován k jeskyni a rozhodl jsem se jít dovnitř a prozkoumat ji.

Když jsem vstoupil do jeskyně, všiml jsem si malé skupiny primitivních lidí sedících kolem ohně uprostřed jeskyně. Podle tónu a povahy jejich hlasů se zdálo, že diskutují o něčem důležitém. Když jsem se přiblížil, přestali mluvit a jeden vstal a přišel ke mně. Chvíli stál, usmál se, pak mě vzal za ruku a vedl mě ven z jeskyně ke kolotoči umístěnému nedaleko od vchodu do jeskyně.

Na kolotoči byly ručně malované dřevěné postavičky, které vypadaly jako víly nebo jakýsi druh malých lidí. Když jsme se přiblížili ke kolotoči, začal se točit dokola a nahlas hrát rozjařující hudbu. Primitivní muž ukázal na kolotoč a naznačil, že chce, abych šel na jeho palubu. Vypadalo to lákavě a já jsem věděl, že to bude zábava. Naskočil jsem nahoru a ono to okamžitě zrychlilo, až bylo všechno rozmazané.

V jednom okamžiku prošlo mnoho životů, poznal jsem se jako mnoho různých lidí v mnoha různých časech – v minulosti i v budoucnosti.

Najednou jsem se ocitl ve vesmíru, kde jsem byl jedinou věcí, která existovala. Byla úplná tma, ale mě nějak obklopovalo jasné světlo. Ve skutečnosti jsem já byl tím světlem. Byl jsem vším, co existovalo. Nebylo nic jiného kromě mě. Mým bytím procházela čistá radost, bezpodmínečná láska a byl tu pocit takové velikosti, že se to nedá popsat. Připadalo mi to jako nekonečně znásobený sexuální orgasmus. Čas neexistoval. Prostě jsem byl. Existoval jsem. Byl jsem JÁ JSEM a nic jiného. Byl jsem tu navždy a navždy tu zůstanu. Do mysli mi vstoupila myšlenka, že je to úžasné, ale že bych měl vyvolat „pohyb“. Potřeboval jsem způsobit „tok energie“. V tu chvíli jsem měl ohromné a nutkavé nutkání spustit tok energie.

Věděl jsem, že když se pohnu, energie se uvedou do pohybu a dojde ke stvoření. Pohnul jsem se. Všude kolem i uvnitř mě jsem viděl vznikat galaxie. Vznikaly vesmíry a rodily se hvězdy. Bylo to vzrušující, a čím více jsem byl vzrušený, tím více galaxií bylo vytvořeno.

Do mé mysli vystoupila další myšlenka, jak vzrušující by bylo prozkoumat toto nové stvoření, které existovalo. Jakmile mě tato myšlenka napadla, narodil jsem se.

Následuje báseň, která vyplynula z této zkušenosti.


„Věnováno všem Opravdovým Hledačům Pravdy“

V propasti věčnosti, kde neexistují žádné rozměry, šířka ani výška
Vychutnával jsem extázi a existoval jsem jako jiskra nejzářivějšího Božského Světla.

Byl jsem si vědomý Svého Bytí a neptal jsem se, jak to, že já jsem
Jak jsem rozjímal v dokonalosti, věděl jsem, že neexistuje nic mimo Mě.

Pak přišel pocit osamělosti, který Mi bylo těžké znát a snést
Uvažoval jsem, zda je něco, co bych mohl milovat a o co se starat.

Jak aeony plynuly ve věčném nyní, dál jsem si blaženě užíval
Ale někde hluboko uvnitř ležela intenzivní touha tvořit a uspořádávat.

Věděl jsem, že pokud budu jednat, vytvoří a rozšíří se energie
Plány, spřádané s Láskou a trpělivostí nyní ve Věčnosti zrály

Až konečně v jednom krátkém okamžiku bylo rozhodnuto pohnout se a jednat
Tak se vyřinulo Zářivé Bílé Světlo, v němž kroužila nekonečná Láska.

Nyní všude v prázdnotě vznikaly neomezené dimenze
V úžasu jsem se rozhlížel kolem sebe a nemohl jsem odolat pokračovat ve tvoření.

Ven prýštilo stále více nekonečné Lásky a energie a letělo dál do vzdálených sfér
V nově vytvořených galaxiích vznikaly zcela nové světy se zemí a oblohou.

Když jsem s nekonečnou radostí a svatou rozkoší hleděl na nové Stvoření
Spatřil jsem mnoho světů k poznávání a k prosycení Pravdou a Světlem.

Jak tato myšlenka vyvstala, rychle se rozptýlila do nekonečných světů
Části Mého Bytí se postupně tříštily a staly se součástí veškeré fyzické hmoty.

Se zájmem a potěšením jsem si prohlížel Mé výtvory s bezmeznou radostí a potěšením
Ale nějak se zdálo, že něco chybí a je třeba něco víc pro Moje dovršení.

Potřeboval jsem někoho, s kým bych mohl mluvit a milovat ve všech Mých dnech
Někoho, s kým bych mohl sdílet své myšlenky, sdílet všechny Mé Cesty.

S kým bych prožil každý nádherný den s nesmírnou radostí až do naprosté plnosti
Sdíleli bychom naši jemnou lásku se srdci plnými bezmezné dobroty.

Nyní tedy bylo hotovo a všechny formy byly takto dokončeny
A když jsem se rozhlížel, nebylo už nic víc, co bych potřeboval.

Jak se lidský druh vyvíjel a hlouběji upadal do světa hmoty
Hlas Božské jiskry v této realitě mluvil stále tišeji.

Pokrok člověka ve vědě byl nanejvýš velkolepý a smrtící
Ale hlasu velké Moudrosti uvnitř člověk z vlastní vůle odmítl naslouchat

V čase a prostoru nadále přemýšlel v myšlenkách, které mu působily války a smutek
Kéž by jen věděl, že je spolu-stvořitelem, a přijal by to jako svou nejsvětější víru.

V hlubinách zoufalství ležel v mukách jedné bouřlivé temné noci
Nebylo nic, co by mohl udělat, i když se snažil vší svou pozemskou mocí.

V zuřivosti a smutku volal hlasitě k nebesům
Žádal o pomoc jakoukoli nebeskou bytost, pokud vůbec nějaká je.

A hle, v jeho zoufalství se ihned objevil ten nejjasnější a nejsvětější záblesk
Můj Milovaný, tvé modlitby byly zodpovězeny ještě dříve, než jsi je vyslovil.

Řekl to Hlas velmi jemný a plný laskavosti
Moudrost je nyní tvojí a dnes začal tvůj nový život.

S nesmírnou radostí hledal v místnosti někoho jiného než sebe
Pak najednou bez bez pochybností pochopil slova: „Člověče, poznej sama sebe“.

Pro všechny opravdové hledače je tu vždy Mistr
Aby pomáhal a přinášel útěchu ve všech vašich domnělých pohromách.

Naslouchejte tiše Božskému hlasu uvnitř
A každý den začne s dokonalostí.

Nebe nehledejte nikde na obloze
To do sebe, dovnitř, musíte nahlédnout.