Popis zkušenosti:

Když jsem ležel na jednotce intenzivní péče v nemocnici, zdravotníci mi vložili do nosu krmící trubici, jelikož jsem v krku měl tu dýchací. Živiny z krmící trubice naplnily můj žaludek, do kterého jsem najednou dostal křeče, a veškerá potrava se mi nahrnula do plic, protože jsem měl tu intubaci. Cítil jsem, jak se mi plní plíce potravou a ztrácím dech. Tlačítko na přivolání pomoci bylo mimo můj dosah, uvědomil jsem si, že nemám nad situací žádnou kontrolu a nemohl jsem nic dělat. Myslel jsem na svou rodinu a na život, který už nebude pokračovat. Moje oči se zalily slzami, když jsem naposledy vydechl. Pak všechno zčernalo.

Okamžitě se mi zdálo, že jsem někde jinde. Bylo to, jako kdybych prošel jakýmisi dveřmi v zadní části mé mysli a do jiné dimenze. Nejdříve jsem si všiml podlahy nebo spíše, že tam žádná není. Byl tam hustý opar nebo mlha, která pokrývala zem, až po moje kolena. Další věc, kterou jsem zaznamenal, byla hudba. To mě uklidnilo. Skladbu jsem neznal, ale byla mi povědomá. Byla to symfonická orchestrální skladba, s dechovými nástroji, strunami a harfami, ale zvuky byly velmi příjemné. Zdálo se, že hudba vychází z pravé strany. Takže jsem se tímto směrem podíval. Viděl jsem hlubokou prázdnou temnotu, jako astronaut, který se dívá na hvězdy z oběžné dráhy. Pak jsem se podíval před sebe a uviděl jsem moji zesnulou babičku. Stála těsně před "Bílým světlem". Světlo vyzařovalo teplo, zář, lásku a všechno, co jsem potřeboval vědět. Také jsem si všiml dalších bytostí na levé straně. Vypadaly mírumilovně a ve dvojicích se navzájem držely a houpaly se s hudbou. Moje babička mi dala na vybranou. Mohl jsem s ní zůstat nebo se vrátit zpět do života. Řekla mi, že kdybych zůstal, všechno by bylo OK. Řekla mi také, že když se vrátím do svého těla, bude to pro mne podnětný zážitek, jaký bych kdy prodělal. Pak mi ukázala naši smutnou rodinu. Bylo to, jako kdybych byl uveden do okamžiků, kdy mí milovaní o mně mluvili. Viděl jsem žijící prarodiče, kteří šli do nemocnice, aby mě navštívili. Můj táta utěšoval babičku a říkal: "Neplakej, on to zvládne!" Viděl jsem také své nejlepší přátele, kteří za mnou do nemocnice přišli. Povídali si, jak jsem na tom špatně a že nevypadám dobře. Také jsem viděl moji matku a tetu, jak si mne v nemocnici prohlížejí. Viděl jsem jejich slzy a nejistotu v jejich tvářích.

Také jsem viděl, jak v tu noc automobilové nehody kamarádka mé tety, kterou jsem nikdy neviděl, tetu probudila uprostřed noci, aby jí řekla, že mladý muž, kterého moje teta zná, je ve strašném nebezpečí. Tahle přítelkyně mé tety je velmi senzitivní. Moje teta hned volala mamince. Moje matka právě položila telefon, který měla s policií. Máma potvrdila předtuchu tety a já se smál a dobře se bavil. To vše ve stejnou dobu mého NDE. Také jsem tři roky před tímto incidentem měl sen s předtuchou té autonehody.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

NDE se stalo dne: červen 2002


Překlad JP
https://www.nderf.org/Experiences/1william_c_nde.html