Popis zkušenosti:

Byla jsem vychována hlavně pod vlivem mého otce, který byl od dětství přísný a autoritářský, takže moje mysl byla hluboce ovlivněna marxistickou teorii. Také na vysoké škole jsem byla aktivní členkou komunistické strany. Když jsem začala pracovat, ambiciózně jsem toužila stát se členkou strany v obou sférách, socialistickém smýšlení i odborně kompetentní. Proto jsem neměla ráda idealismus, neměla žádnou vazbu s náboženstvími ani pověrami. Přesto se mi stala neuvěřitelná věc, zejména protože jsem byla nekompromisní ateistka. Nemoc pravděpodobně začala díky několika chladným a těžkým zimám. Kromě toho jsem byla workoholik. Každý rok začínal můj chronický kašel vždycky na podzim a pokračoval v zimě, a pak dlouho přetrvával až do konce jara a trval až do začátku léta. Na podzim toho roku moje onemocnění a kašel opět vypukl. Každý den jsem chodila do místní ordinace, aby mi aplikovali infuzí antibiotickou léčbu, tak jak jsem to pokaždé dělala dříve. Přišla jsem na kliniku kolem osmi hodin večer. Lékař mi řekl, že ta specifická dávka penicilinu, kterou mi dali před dvěma dny, byla právě aplikována k léčbě jiného dítěte. Tak mi nabídl použít novou šarži, a zkusil reakci na kůži. Jednalo se o "pozitivní" výsledek a kůže na zápěstí se mi vyboulila do velikosti mince, která se roztekla do nepravidelného tvaru. Několik minut jsem váhala, než jsem se zeptala doktora: "Je to v pořádku, že mám takovou reakci?" Lékař nejdříve uvažoval a pak odpověděl: "Je to falešně pozitivní kvůli tomu, že na vás byla použita nová šarže. To by mělo být v pořádku, když jste se už před pár dny také léčila Penicilinem." Aby zabránil anafylaktickému šoku, dal mi prometazinovou injekci. Navíc přidal do mé infuze Dexametazon. Důvěřovala jsem a tak jsem se cítila uvolněná. Pak jsem vstoupila do pacientské místnosti a lehla si na postel. Sestra mě připojila k infuzi a pak odešla, aby se postarala o další pacienty. Krátce nato u mne došlo k tremoru (třesu) a tinitu (pískání, nebo hučeni v uších).

Najednou jsem spadla do tmavého tunelu a směřovala dopředu. Cítila jsem velké obavy a ptala se sama sebe: „Co se děje? Jsem v pořádku, ale proč se náhle všechno změnilo?" Chtěla jsem se zastavit a vrátit se, ale pohybovala jsem se nekontrolovaně vpřed a nemohla jsem se vrátit zpět. Zoufale jsem křičela, ale zvuk mého hlasu byl jakoby vypnut. Pokoušela jsem se vzepřít, ale moje snaha byla marná. Vnímala jsem se jako kulička, která byla vhozena do nekonečné kruhové dráhy.

Ačkoli mé tělo leželo ve fyzickém světě, já (moje duše) vstoupila do dimenze s bariérou, která oddělovala "mě" a "moji duši". Jasně jsem si uvědomovala, že to není sen, a že by se asi něco stalo s infuzí. Měla jsem alergickou reakci na Penicilin. Přepadla mne panika a cítila se vyděšená, zranitelná a zoufalá, když jsem se pohybovala v tomto nekonečném tunelu. Věděla jsem, že moje tělo stále leží na posteli, ale už jsem se do něj nemohla vrátit. "Je to smrt?" Přemýšlela jsem. „Jestli ano, proč uvažuji takhle jasně?" Nezmizela jsem, ale spíš jsem byla izolována od fyzického světa. Necítila jsem žádnou bolest. Vznášela jsem se jako pírko a cítila se velmi útulně.

Abych přesně vysvětlila to, co jsem v tom neviditelném světě cítila, zdálo se mi, že mne provází proud bytostí. Reagují na mé otázky, objasňují mou zmatenost a utěšují mé zmatené srdce. Nevěděla jsem, jak to popsat "proud bytostí". Byly tiché a amorfní, plné laskavosti, jasu, soucitu a lásky. Odpověděli na všechny mé otázky. Cítila jsem, že jsem jimi vedená a jako obklopená jarním sluncem. Chápala jsem, že jsou to bytosti na mnohem vyšší úrovni v duchovní sféře, než jsem byla já. Říkám jim proroci, nebo moudří, kteří se mnou telepaticky komunikovali a odhalili pravý smysl vesmíru, účel života a otevřeli dveře smrti, abych mohla nahlédnout do jiné dimenze.

Najednou jsem nebyla v dlouhém tmavém tunelu, ale v jasném, teplém a čistém světě. Byla jsem zcela bez pocitu váhy, nebyla v žádné agónii, ale v nekonečném klidu a blahu. Můj duch kladl jednu otázku za druhou v souvislosti o skutečném smyslu vesmíru, o životě a smrti. Kdykoli jsem na něco pomyslela, objevila se mi odpověď před očima. Tento svět byl tvořen částicemi. Když se mikročástice nahromadily do shluků, vytvořily svět z tisíců částic, znamenající specifické obrazy. Například, pokud šlo o strom před domem, pro mnoho lidí je to jenom strom, zatímco tam to bylo složené ze shluků tvarovaných molekul, které se navždy vznášejí a navždy cyklují. Viděla jsem hromady molekul, tekoucích a obklopujících tento fenomenální svět. Zatímco mé fyzické tělo stále leželo v posteli a dostávalo infuzi, mé vědomí se bez mé vůle dívalo na stromy před klinikou.

Jsem také částice? "Ano, lidské tělo je postaveno s nesčetných částic. Cirkulují, metabolizují, měnících se a podobně, jako součást jejich pohybů. Pokud jde o nás (náš duch je exaktní), jsme součástí molekul, které se mezi sebou recyklují. Proto se částice shlukují, mobilizují, recyklují, někam proudí a pak se shromáždí do jiné postavy. Tento fenomén se opakuje, neexistuje život ani smrt. Je to nekonečné a je to podstatou světa. Běžně nám známé jako smrt, která však je ve skutečnosti pokračováním další fáze života. V tomto stavu jsem v tuto chvíli byla. Vaše mysl (duše) existuje a samozřejmě uvažuje, ale jste odděleni od fyzického světa bez komunikace. Je to jako rozdělovací skleněné dveře mezi vámi a světem; můžete vidět všechno na fyzickém světě, ale lidé na druhé straně nemohou vaši existenci ani cítit." Nejste schopni v této situaci komunikovat a vaši blízcí nemají žádné schopnosti, aby to vnímali. Já již vím, co to je smrt. Lidé, kteří vás milují, neporozumí tomu, co to je skutečná smrt, a proto cítí žalost z vaší ztráty. V tu chvíli jsem se bála, že když se rodiče dovědí, že jsem zemřela, tak budou velmi nešťastní. Navíc ztráta dítěte, které bylo příliš mladé na to, aby bylo samostatné. Všechny takové starosti mne v mé mysli napadaly.

Protože naše tělo je jako televizní přijímač, naše vědomí je jako televizní programy. Je možné, že když se televizor rozpadne, aby zmizely všechny signály? Lidské tělo je agregace částic, která se stává nosičem. Ať už je nosičem částicová hmota nebo ve formě energie, nikdy nezmizí. V tu chvíli jsem byla ve zmatené situaci, kdy mé vědomí a tělo byly rozpojeny, ale stále jsem se nacházela v propojeném stavu. Cítila jsem, že existuje několik různých dimenzí. Zatímco mé vědomí zůstalo v jiné sféře, telepaticky hovořilo s proroky a moudrými, kteří mi odhalili skutečný smysl vesmíru. Současně jsem byla v té dimenzi nadšená, jasně jsem věděla, že kolem mě se dějí nějaké věci. Díky rychlosti se tady zvuky přenášely do uší pomaleji a s časovou prodlevou.

Zatímco na Zemi - pár starších lidí přišli na kliniku, aby navštívili lékaře, procházel kolem pokoje pacientů, kde jsem ležela. Viděli, že jsem opuštěná a spím, komentovali to: "Podívej, chudáček! Co to je za ženu, která má dítě a nestará se o ni." Lidé, kteří vcházeli a vycházeli z kliniky, vydávali nepřetržité tlumené zvuky. Dokonce jsem viděla přes zeď s dvěma věšáky visícími ve skříni. Najednou zazvonil můj telefon, třikrát přišla sestra a zeptala se, jestli to chci zvednout. Jeden z hovorů byl od kapelníka, který chtěl mluvit o našem představení, ostatní dva byli z mých schůzek. Ovládala jsem své poněkud neznámé tělo, abych pomalu kývla hlavou.

V mém PBS, zjistila jsem, že peníze, láska a vášeň pro mne už nikdy nebudou mít stejný význam. Stala jsem se jasnozřivá, když jsem předem věděla, co řekne doktor pacientům mimo můj pokoj, když mu popisovali své nemoci. Věděla jsem to předtím, než otevřel ústa a promluvil. V důsledku toho že všechny vysloveny, tak jak jsem to předtím vnímala. "Byla jsem zavěšená nad mým tělem, abych jej ovládala (mé tělo), aby hluboce a dlouze dýchalo, abych ukázala pohyb, že jsem naživu. Později mi doktor řekl, že nedokáže pochopit, proč jsem dýchala tak hluboce a přerušovaně, což vnímal jinak než obvyklé dýchání, nebo kdybych byla v bezvědomí.

Když se na mne doktor přišel podívat, má nadšená duše přikázala mému tělu mrknout, abych přitáhla jeho pozornost. Já (moje tělo) se ho drželo za ruku, protože to byl jediný člověk, který byl schopen vrátit mě zpět k rodičům a nedokončeným úkolům. V tom okamžiku se můj duch náhle propojil, cítila jsem, jak se mi točí hlava. Nakonec jsem se spojila se svým tělem.

Když jsem otevřela oči, abych se posadila, začala jsem nepřetržitě zvracet. Vrhla jsem nějakou tmavou kapalinu podobnou laku, která napůl naplnila umyvadlo, a celé mé tělo se vyprázdnilo. Doktor byl překvapen: "Jak to, že tak malý žaludek obsahoval takové množství věcí?" Musela to být rituální očista. Lékař se mě snažil zachránit. Když jsem mu vyprávěl o tom, čím jsem za poslední čtyři hodiny prošla, mlčel a poslouchal mě, pak jeho tvář zbledla. Myslela jsem, že je velmi vyděšený, když uslyšel moji zkušenost. Zůstal v mém pokoji, aby mě sledoval celou noc. Nemám vůbec v úmyslu obviňovat mého doktora. Měla jsem šanci zažít PBS kvůli jeho chybám, takže jsem prožila jiný pohled na Zemi a nepozemskou říši. Byla jsem kdysi vystrašena smrtí a po PBS se můj strach ze smrti výrazně zmenšil, protože můj zážitek úplně změnil můj pohled na smysl života a etiku celého světa.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 1995